New Zealand: ledna 2012

27.3 jsme se probudili na Otago Peninsula u albatrosí kolonie…Podle rady německých turistů jsme neomylně zamířili k neplacené vyhlídce, kde prý za větrného počasí je víc albatrosů než kdekoliv jinde…A byli tam! Teda všichni kromě Martina o tom jsou přesvědčení! Ten neustále tvrdil, že to jsou rackové :)

I takto může vypadat úsek dálnice na NZ

V Dunedinu jsme ještě ten den navštívili jejich osmiúhelníkové náměstí, a protože prudce pršelo, rozhodli jsme se, že odpoledne strávíme v muzeu. Tam bylo narváno! Muzeum plné k prasknutí, spousta dětí, živá vystoupení místních uměleckých skupin všeho druhu a velmi interaktivní exponáty… Odešli jsme, až když se zavíralo! Mimo jiné jsme se nechali v muzeu vyfotit a potom jsme si mohli nechat vygenerovat počítačem fotku, jak budeme vypadat za 20, 40, nebo 60 let. Na výběr bylo i řada faktorů, jestli budeme po tuto dobu kouřit, vystavovat se hodně slunci, nebo jestli ztloustneme :-) Taky jsme se mohli podívat, jak bychom vypadali, kdybychom měli symetrické obličeje. Bohužel někteří z nás měli na začátku hlavu na stranu, hádejte kdo asi… Takže se simulace úplně nevyvedla. Každopádně velmi nevšední zážitek :)

Ještě ten den jsme dojeli na Sheg Point, kde se nám podařilo uvařit večeři v lachtaní společnosti. Byla to rampa pro spouštění člunů do moře a na okolních skaliscích se válelo spousta lachtanů. Žádný plot, jen skály, lachtani a my:-)

Naše privátní zoo :-)

Lach lach jéjé ... lach lach jéjé ...


Aneška lachtanící se

28.3 celé dopoledne pozorujeme „naše“ lachtany…(protože tam nikdo jiný není a my k nim můžem i na dva metry, tak jsou naši :-) Martin se nakonec odvážil, navlík se do neoprénu a šel si s nima zaplavat… Jednou z nejznámějších placených atrakcí na NZ je totiž plavání s delfíny. Tak proč bychom si my, nemohli zaplavat s lachtany? :-) Marťas se trochu bál, ale nakonec do kalné a studené vody vlezl. Bylo to celkem zklamání. Nejenže byla voda studená, jako led, ale i kalná natolik, že nebylo vůbec nic vidět. Lachtani se taky dost báli. Jakmile zjistili, že nejsem jeden z nich, potopili se a zmizeli daleko pryč.

Marťasova hlava a ten černej flek, to je lachtanova hlava:-)

Už od chvíle, kdy jsme přijeli na toto lachtaní místo jsme si lámali hlavu, proč je voda tak kalná… Jenom tady byla totiž voda mléčně šedomodrá a všude jinde skoroprůhledná… Po Marťasově plavání s divokou zvěří jsme pozorujíce jedince, kteří míří do vody, učinili zásadní a ne úplně pozitivní objev. Lachtani totiž chodí do moře nejen se nasytit, ale také vyprázdnit. Jejich trus je smradlavá hnědá kaše, která zabarvuje vodu v blízkosti jejich stanovišť. Moc pěkný pohled byl též na racky, kteří se zdržují v okolí a žerou ty hovna lachtanům přímo ze zadku. Vytvořili jsme i dvě krátká videa, tak neváhejte a použijte odkaz níže...

zvědavé lachtaňátko

Poo vyrážíme na Moeraki – kulaté kameny, které když se vyvalí z útesu, zabřednou v písku pláže a tam je omílaj vlny… Tyto balvany vznilky cementací jílu, bahna a vápence v písčitých usazeninách pod povrchem zemským. Potom popraskaly a dutinky vyplnily zase jiné krystaly, konkrétně kalcitu. Jsou krásný, dokonale kulatý, rozpraskaný skoro jako fotbalák a uvnitř s krystalama!!! Podle toho, jak dlouho jsou vystaveny vlnám, se buď rozpadají, nebo více a více ponořují do písku na pláži. Měli jsme štěstí, neb jsme vychytali nejlepší dobu – odliv. Jinak bychom totiž viděli z kamenů jen vršky, nebo vůbec nic a taky by se nedalo jít po pláži tam a zpět, což by nás mrzelo velmi.