•Centrum města se pozná podle dlažby – je barevná namísto asfaltu ve zbytku města :)
•Martin nemá orientační smysl v „pravoúhlých“ (takže ve všech) městech
6.11.
Sice je Bay of Plenty centrem pěstování ovoce kiwi a údajně zde najdou práci stovky sezónních pracovníků, my jsme však nic nenašli. S největší pravděpodobností proto, že není sezóna. Skončili jsme tudíž opět v naší oblíbené internetové kavárně a zase Anežka hledala inzeráty na práci a já volal… Byla ale sobota, a proto spousta čísel nedostupná. Po čtyřech hodinách jsme vyčerpali všechny možnosti a vyrazili hledat místo pro dnešní noc. Dle autoatlasu jsme vybrali pěkné místo, ale projevila se atlasova neaktuálnost - byla všude zástavba nových rodinných domků. Nakonec jsme zaparkovali u „boat ramp“. V noci potom na pláži nějaká skupina rozjařených kiváků slavila. Měli tam oheň a pouštěli ohňostroje… Už jsme téměř spali, bylo po desáté a najednou bušili na naše auto policajti s baterkami. Měl jsem docela strach, protože na našem místě bylo samozřejmě kempování zakázané… (Anežka se vůbec nevzrušovala a spala by klidně dál) Přijeli ale kvůli těm na pláži. Trochu znervózněli, když viděli v našem autě zbraň. Byla to vzduchovka, kterou jsme získali jako výbavu auta a ani jsme o ní nevěděli. Bylo vtipný koukat na policajta, který vůbec neví, jak se s ní zachází :-) Byli ale hrozně fajn, ani po nás nechtěli pasy a nechali nás být.
Město Te Puke je hlavním městem ovoce Kiwi na světě...a jsou na to hrdí :) |
Véča :) |
New Dick's Beach - jen pro nás... |
7.11.
Byla neděle, takže nemělo moc cenu snažit se něco zjišťovat. Dojeli jsme do Te Puke, kde měla být státní služba pro pomoc sezónním pracovníkům. Omrkli jsme, kde se nachází a vydali se na New Dick’s Beach. Byla to pláž s placeným vjezdem, dle průvodce oblíbená místními. A taky že jo - spousta maorů, kteří houfně něco lovili pod vodou. To něco byly nakonec slávky, které dosahovaly obřích rozměrů a maoři je jedli jen tak syrové. Slávek byly tuny a my se inspirovali a měli jsme stejnou večeři – jen jsme ji zbaběle uvařili… Po páté hodině jsme měli pláž pro sebe. Tu nám někdo volal, že má pro nás práci, že máme hned přijet a zítra můžeme pracovat. Neptal se kolik nám je, kolik nás je, ani jak dlouho a za kolik bychom pracovali. Dohodli jsme se, že se potkáme další den ve městě. Martin se pak pokoušel něco chytit. Vylezl na skálu v moři a nahazoval koupenou návnadu. Nechytil a ani mu nic návnadu neožralo… Jelikož byl příliv, rychle se zvedla hladina a hned nově zaplavené území začali prohledávat rejnoci. Jeden černý větší a flekatý menší. Byli nádherný… Už byla tma, když Martin slézal ze skály a chtě nechtě musel zpátky na břeh doplavat (oblečenej) :)
8-9.11.
Konečně bylo pondělí, ale i tak jsme v Te Puke nepochodili. Z tajemného muže nabízejícího práci se vyklubal Ind, který chtěl, abychom se ubytovali v jeho kempu (100 NZD/týden) a že práce bude popopopozítří… O jemu podobných jsme už slyšeli, a protože už bylo odpoledne, dojeli do vesnice Maketu. Pán co venčil psa nám prozradil nejlepší místo na rybaření a já to šel hned ozkoušet. V moři plavalo spousty průhledných řas a tak jsem jich vždycky vytáhl těžký chomáč. Už se stmívalo a najednou za chomáčem se něco lesklo. Byla to ryba, ale když se dostala do malé hloubky, vyvlékla se z háčku a uplavala.
Martinova první "táááááááákováhle" ryba |
Dle průvodce ve vesnici Maketu pečou nejlepší masové koláčky na NZ, tak jsme zde posnídali (lamb pie+mint, chilli Beef+cheese a Beef onion). Byly zvláštní, ale čerstvě upečený – vzpomněli jsme si na Sweeneho Toda… Cestou do Rotorua jsme zastavili na Okere Falls. Zde se potvrdilo naše podezření, že tady říkají vodopád všemu, co jen trochu připomíná přírodní jez. Pořád jsme chodili podél řeky po vyznačených stezkách a pořád hledali onen vodopád. Potom jsme se od kluků z Německa dověděli, že je to ten splav, hned u parkoviště… Nicméně řeka krásná, čistá zelená a procházka fajn nebýt vřeštících kiváků na raftech. Dojeli jsme do Rotorui. Před stavbou geotermální elektrárny v šedesátých letech tady bylo nejrozsáhlejší geotermálně aktivní území na světě. Teď je možno jít do třech hlavních území, přičemž vstup je placen (45NZD/jeden a víc).
Masový koláček - Lamb Pie + mint :) |
Okere "Falls" |
Bublající bahno uprostřed města Rotorua v parku Kurai |
Park Kurai |
Stále Park Kurai |
Černé labutě v Rotouře |
Mrkli jsme ještě na jezero (překvapivě s názvem Rotorua), kde byly černé labutě a opět vřeštící japonští důchodci. Goverment Gardens, jako nejimpozantnější budova nás moc nenadchla a luxusní hotel Princess Gate zaujal snad jen předčasnou vánoční výzdobou. Omrkli jsme také celkem luxusní obchod, kde nejen prodávali, ale i před zraky ostatních i vyráběli přívěsky z jadeitu. Zeleného kamene, který se vyskytuje ještě v Austrálii, Kanadě a Rusku. Řemeslnou zručnost jsme obdivovali, ale po přívěscích jsme nezatoužili ani tady.
"Zelené" jezero |
10.11.
I přes studenou vodu jsme se v jezeře okoupali a vůbec se nám z tak pěkného místa nechtělo… Já se samozřejmě opět marně pokoušel ulovit pstruha:-) V Rotorua jsme nabrali letáky ze všech termálních oblastí. Nevěděli jsme, kterou vybrat. Anežka chtěla vidět barevné jezírko-Champagne Pool - ve Wai-O-Tapu (to které je vidět, když začíná díl Xeny) a já zase Velký Výstřik-Pohutu - ve Whakerewarewa. A oba jsme chtěli vidět bublající hustý kaolin, co tvoří bubláním obrazce. Rozhodli jsme se, že si ze tří nabízených variant vybereme jednu. Nejbližší a nejznámější byla Waimangu. Vydali jsme se tam, že uvidíme. U pokladen měli jiné fotky, než jsme viděli na letácích. Vypadaly věrohodněji a my usoudili, že za tohle naše čerstvě nabyté dolary nedáme.
Horký potok v Kerosene Creek |
Bylo už odpoledne a my chtěli ještě stihnout vybrané území – Orakei Korako. Je to nejmladší oblast, která vznikla chybou při budování elektrárny a údajně nejpěknější vulkanicko-termální oblast na NZ. Jestli je opravdu nejpěknější posoudit nemůžeme, protože jsme v těch ostatních nebyli… Pěkné to ale rozhodně bylo. Bylo tady všechno. Gejzír, co vystřikoval vodu, spousta barev, smradu, bublajícího kaolinu o různé hustotě, sopouchy i jeskyně s jadeitově barevnou vodou. (Kdyby to bylo kdekoli jinde, řeklo by se, že voda má barvu tyrkysovou, ale tady je všechno jadeitové).
ORAKEI KORAKO:
Už bylo k večeru, a tak jsme popojeli kousek a spali u řeky Waikato – nejdelší řeky na NZ. Já pak večer zkoušel chytat pstruhy sedíc pod mostem. Šplouchalo to pstruhama všude okolo, ale mojí návnady se ani nedotkli :-)
Kdyby jste chtěli mrknout ještě na nějaké fotky tak tady:
http://picasaweb.google.com/danicek.martin/Rotorua?authkey=Gv1sRgCOv41Z_ky6zcJw#